Denní stacionář Brno

Po vystudování vysoké školy v oboru sociální práce jsem hledala práci, která by mi poskytla první zkušenosti v oblasti sociální práce a do které bych vždy chodila s radostí. Při studiích jsem přišla do kontaktu s jinými cílovými skupinami a s lidmi s postižením jsem zkušenost neměla, možná proto jsem se rozhodla zkusit něco nového a zjistit, co práce s těmito lidmi obnáší. V Denním stacionáři Božetěchova jsem poznala smysluplnost této práce, kdy dochází ke vzájemnému sdílení mezi uživateli a pracovníky. Jsem velmi ráda, že mohu být součástí této služby a podporovat uživatele v jejich samostatnosti a v naplňování jejich potřeb.

Už od dob studií jsem došla k názoru, že rozdílnost a jinakost lidí mezi sebou je jednou z nejúžasnějších věcí, které máme. I když se může zdát někdy složité si porozumět a domluvit se, tak nejdůležitějším přínosem zůstává vzájemné obohacování. A proto je pro mě profese, kde mohu pomáhat, nejen pracovní výzvou, ale také možností, jak prospět potřebným lidem a zároveň i sobě, kolegům či ostatním. Vystudovala jsem dramatickou výchovu, která je skvělým způsobem, jak prostřednictvím všech forem umění, her či nácviku životních situací pomoci zúčastněným ke zlepšování nebo upevňování svých dovedností, k tvořivosti a radosti.

Naplnění a předpoklady k práci s lidmi s mentálním a kombinovaným postižením jsem v sobě objevila již na základní škole, není proto divu, že mé další vzdělání následovalo právě v oboru sociální práce. Věřím, že spolupráce s klienty může být velmi krásná a obohacující jak pro ně samotné, tak pro všechny, kteří mají oči a srdce otevřené ke všem bez rozdílu. Tito lidé nás denně učí upřímnosti, radosti z maličkostí, ale i novým přístupům a pohledům na svět. V této práci vidím obrovský přesah a jsem šťastná, že ji mohu vykonávat.

Práce v sociálních službách mi dává smysl kvůli lidem, které můžu poznávat a být jim nápomocná. Kontakt a vztah s uživateli pokládám za cenný zejména proto, že si můžeme vzájemně předávat zájem, své zkušenosti, zážitky a hledat tak smysluplnost momentů života. Výzvou pro mě je vstupovat do vztahů, které nejsou nikdy hotové, ale společně je budujeme den po dni. Za životní radosti vnímám spontánnost a autentičnost a s touto hodnotou se potkávám i v denním stacionáři. Práce s uživateli mi přináší nový pohled a radost ze společných zážitků.

Celý život mě naplňuje pomáhat tam, kde je potřeba. Po mateřské dovolené jsem si uvědomila, že chci pracovat v sociálních službách, v denním stacionáři. To se mi splnilo. Práce s uživateli mě moc baví. Společné prožívání různých okamžiků, radostí, velkých i malých pokroků je úžasná.

Po základní škole jsem se rozhodla pro obor sociální práce, v kterém po několika letech pokračuji studiem na vysoké škole. Mezitím začali mé první kroky v sociálních službách při práci s lidmi s mentálním a kombinovaným postižením, díky této zkušenosti jsem zjistila, že práce s touto cílovou skupinou je mojí profesní cestou. Při této práci pociťuji naprostou smysluplnost a naplnění.

Práce s lidmi s kombinovaným postižením mi dává pocit smysluplnosti. Je skvělá v tom, že pomáhám lidem dosáhnout alespoň části toho, co by se jim zdálo nemožné. Vzájemně se rozvíjíme a obohacujeme. Svět dostává i jiný rozměr.

V sociálních službách se člověk setkává s různými životními příběhy, rozmanitými cestami a osudy lidí. Během mých dosavadních pracovních zkušeností s lidmi s tělesným a také mentálním postižením jsem si uvědomila vděčnost za poznání každého člověka, kterému jsem mohla věnovat svůj čas. Mnohdy jsem tento čas vnímala jako opravdu vzácný, a to byť jen tím, že mi daný člověk dal důvěru. Důvěru strávit s ním část jeho dne a podílet se na kvalitě jeho života. Tato setkání mě vedla k pohledu na člověka v celé jeho jedinečnosti, s jeho vnitřním bohatstvím. A tak si přeji nadále poznávat jedinečnost života lidí, se kterými se v rámci své současné práce setkávám a podpořit je na jejich cestě. Je po mě inspirující, z jakých, pro mě mnohdy běžných a “samozřejmých” věcí, se dokážou druzí radovat a využít svůj čas. Práce s lidmi mě učí pokoře, citlivosti a respektu ke každému člověku, se kterým se setkám.

Vždy jsem si přála pracovat s lidmi. Být jim nablízku a pomáhat jim žít o něco spokojenější život. Ve svém osobním životě se stejně jako většina lidí pohybuji ve své sociální bublině s lidmi, kteří jsou mi svým způsobem dost podobní. Avšak otevřenost a ochota jít naproti jinakosti dokáže být velice obohacující i oči otevírající. Jsem moc vděčná za to, že mám tu možnost pracovat právě zde, ve stacionáři na Božetěchově a přistupovat k uživatelům s otevřeností, zvídavostí k jejich prožívání, a především s laskavostí, kterou si zaslouží každý z nás.

Díky své praxi na vysoké škole jsem měla možnost stýkat se s lidmi s mentálním postižením a autismem. Tito lidé mi velice obohatili život a otevřeli oči, velice si jich vážím. Umí se radovat z maličkostí a vykouzlit Vám úsměv na rtech, i když Vám do smíchu není. Zprvu jsem cítila lítost, ale po delší době s nimi si uvědomila, že jsem se od nich mnohé naučila, a proto bych i já ráda těmto lidem pomáhala a snažila se usnadnit jejich život vzájemnou spoluprací. Tito lidé mají stejné touhy, sny a potřeby jako my, stejně tak chtějí mít přátele, rodinu, chtějí se bavit a pracovat. A je zároveň na nás jim tato přání plnit!