Denní stacionář Litomyšl

Po absolovování sociálně právní školy jsem nastoupila jako sociální pracovník do domova pro seniory, kde byla mojí náplní hlavně aktivizace seniorů. Pracovat s lidmi, kteří vás potřebují a kteří se třeba jen těší, že vás druhý den uvidí, je velkou odměnou. Po mateřské dovolené mi podobnou práci nabídla Ruka pro život a já nemohla odmítnout.

„Ti, jimž je dopřáno svobodně a zcela osobně sloužit, měli by toto štěstí přijmout jako lidé, kteří tím získávají pokoru. Vždy by měli být pamětlivi toho, že mnozí by chtěli a dovedli jednat jako oni, ale nemohou. Proto každý, kdo má to štěstí a smí přinášet pomoc a dobro, měl by pochopit, že se mu tím dostává velké milosti.“ (Albert Schweitzer)

Po ukončení bakalářského studia – obor sociální se speciální pedagogikou jsem získala možnost pracovat s mentálně postiženými, kde jsem pracovala řadu let. A když se mi po rodičovské dovolené nabídla možnost pracovat v Denním stacionáři, ráda jsem nabídku přijala. Vím, že tato práce má smysl a práce s lidmi mne naplňuje.

V sociálních službách se pohybuji přes dva roky. Ta to práce je velmi různorodá,
specifická a smysluplná. Dává mě pocit naplnění a užitečnosti.
Chci pomáhat lidem a tak si myslím, že jsem na správném místě.

Práce s lidmi mě doprovází už od školy. Sociální služby si mě však našly o mnoho let déle. Aby však člověk mohl pomáhat, musí cítit, že pomáhá na správném místě a správným lidem. Chce to spoustu pokory a pochopení. Pomáhat lidem dosáhnout toho, co by se jim v jisté míře mohlo zdát jako nemožné či nedosažitelné, je obrovským úspěchem. V lidském světě jsou totiž mezery, které mnozí z nás nevidí. Ne každý má stejné možnosti a stejné podmínky pro život a pro úspěch. Proto jsem tady. Tady jim mohu být oporou, podporou i přítelem. Tady najdou prostor bez předsudků, kamarády i rozvoj. Jsem na správném místě a dělá mě to šťastnou.

Již při studiu na střední zdravotnické škole mi bylo jasné, že pomáhat lidem mě bude v životě naplňovat. Místo nemocnice jsem však nakonec zvolila denní stacionář a této volby rozhodně nelituji. Práce ve stacionáři mě baví, dává mi smysl a naplňuje mě. Největší úsměv na tváři mi vykouzlí, když vidím, že jsou naši uživatelé spokojení a šťastní.

Po ukončení mateřské dovolené jsem začala pracovat jako osobní asistentka ve speciální škole, kde jsem pracovala s dětmi s lehkým i těžkým kombinovaným postižením. Tuto práci dělám už šest let a stále mě naplňuje a baví věnovat se a pomáhat těm, kteří to moc potřebují. Proto jsem ráda, že mohu nabízet své zkušenosti, síly a schopnosti i v denním stacionáři v Litomyšli.

V denním stacionáři v Litomyšli pracuji již deset let. Do stacionáře jsem
přišla ze základní školy speciální, kde jsem pracovala několik let jako
asistentka. Tam jsem se také poprvé setkala s lidmi s handicapem.
Tato práce mě velmi baví a jsem za ní vděčná.

Během studia na stření škole, obor sociální činnost jsem měla několik praxí v
sociálních zařízeních, kde jsem se setkala s různými cílovými skupinami. Zjistila
jsem, že nejvíc mně naplňuje práce s handicapovanými lidmi. Člověk pozná, že to, co
je pro jednoho samozřejmé, pro druhého může být výzva. Na této práci mě baví její
různorodost, to, že mohu pomáhat, že moje práce má smysl. Na našich uživatelích se
mi líbí jejich bezprostřednost a upřímnost, neznají faleš a přetvářku. Práce ve
stacionáři mi dává smysl a jsem ráda, že mohu pomáhat těm, kteří to potřebují a
odměnou je mi jejich úsměv.

Ačkoliv jsem původně vystudovala jiný obor, vždy jsem si přála pracovat s lidmi a pro lidi. Přála jsem si být užitečná a nápomocná zvláště těm nejzranitelnějším z nás, proto jsem se začala věnovat práci v sociálních službách. V této práci jsem nalezla opravdový smysl a naplnění. Každý můj klient je originální bytost, která mě učí novým věcem a každá spolupráce mě nějakým novým způsobem obohacuje.

V této práci mě baví vidět, jak málo stačí k tomu, aby člověk mohl přinést někomu dalšímu radost do života. Také jak skutečně málo stačí k tomu být šťastný. Naši uživatelé mi připomínají každý den, svým smíchem, že práci kterou děláme, děláme pro ty správné lidi a že to má smysl. Není nic lepšího než po ohlédnutí se za pracovním dnem vědět, že to co děláme je smysluplné.